Bába Motyka

Uhrančivý thriller s hororovou zápletkou od autora označovaného za finského Stephena Kinga.
Po generace si mládež z jednoho zastrčeného předměstí na severu Finska předává hrůzostrašnou legendu o bábě Motyce. Má černý jazyk. Kdo o ní promluví, toho čeká smrt. Bába Motyka mu vyrve srdce z těla, zakope ho a nakonec sní. Je to jen historka, krutá tradice mezi místními dětmi? Proč ale z města mizí lidé beze stop? A co se vlastně děje v opuštěné vile na ostrově, kam nikdo nesmí?
Sagal má tajemství, protože promluvila. Samuel hledá svou dávnou lásku Julii, která zmizela. Maisa chce najít odpovědi na otázky, co ji trápí už od dětství. Bába Motyka však nezná slitování…

„Já jsem tady,“ řekla Sagal.
„Já vím,“ odpověděla Maisa a stiskla ji pevněji. „Našla jsem tě.“
„Já jsem tady.“
Chvilkové zmatení. Musel to být sluchový klam. Stěny sklepa divně odrážely ozvěnu, člověk nemohl vědět, odkud se ozval jaký zvuk. Maisa hladila zacuchané vlasy.
Něco na nich bylo špatně. Žádný šátek. Jen suché, zacuchané vlasy, které se chytaly na prsty.
„Já jsem tady,“ zopakovala Sagal.
Dívčin hlas se chvěl strachy. Ozýval se ode dveří. Za Maisinými zády. Co to bylo za kouzelnický trik?
Maisa cítila pod dlaní děravou látku. Tělo, které sebou cukalo. Vzlykot na jejím rameni. Maisa pomalu povolila sevření. Hlava jí nadále spočívala na rameni.
„Ale kdo je tady –?“ zeptala se temnoty.
Vzlykot. Pohyb. Dojetí. Co na tom záleželo, pokud tu naříkala hysterická puberťačka? Něco ale bylo špatně. Dojetí bylo zadržované, jako by se někdo snažil potlačit pláč. Nebo smích.
Tma se pohnula. Znovu se proměnila. Blátivá vlna sbírala síly.
„Tady,“ zašeptala Sagal kdesi daleko.
Někdo jiný se smál. Smál se tak, až mu sliny stékaly na Maisinu paži. Byly vlažné, skoro studené.
Maisa se vyškubla, zacouvala a rozsvítila baterku.
Sagal se rozkřičela.