ZS Tchaj-wan

I když se zdá, že dnešní svět známe ze všech stran, po líci i po rubu, shora i zdola, zepředu, zezadu, ba i zprostřed, přece se stále najdou místa, o kterých to tak úplně neplatí. Na mapách už bílé plochy nejsou, v našem povědomí ale takové „terrae incognitae“ existují. Málo informací, hodně dohadů, představy, které nemají daleko k „leones“, „dracones“ či ještě horším obludám starověkých kartografů, byť si je pro potřeby 21. století adekvátně zmodernizujeme. K takovým místům patří i ostrov Tchaj-wan.

S rozlohou necelých 36 000 km² patří Tchaj-wanu 38. místo v žebříčku největších ostrovů světa. Tchaj-wan ležící přímo na obratníku Raka je od severu k jihu téměř 400 km dlouhý a od východu k západu necelých 150 km široký. Někomu připomíná tabákový list, někomu sladký brambor. Spíše než tvar je ale zajímavější jeho povrch a to, co se dá na ostrově vidět. A v tomto směru osvědčili vynikající pozorovací schopnosti portugalští mořeplavci, kteří ostrov snad už v roce 1542 pojmenovali Ilha Formosa, Krásný ostrov. A nemuseli k tomu ani vkročit na souš (i k tomu nakonec došlo, ale až o několik desetiletí později), stačil pohled na monumentální zubatá pásma vysokých hor v modravém oparu, s úbočími porostlými lesy. Cestou do Japonska zrodilo se jméno natolik výstižné, že vstoupilo na několik století do západních atlasů.

Tchajwanské hory jsou vskutku nepřehlédnutelnou připomínkou geologické minulosti i současnosti ostrova. Jen pár desítek kilometrů od mořského pobřeží tyčí se do výšky téměř 4000 m – nejvyšší Yushan, Nefritová hora, má vrchol ve výšce 3952 m n. m. a třítisícovek je na Tchaj-wanu zcela neuvěřitelných 272. Není divu, že se kolem Yushanu rozkládá jeden ze šesti národních parků na ostrově.

Tchaj-wan vznikl na konci třetihor, zhruba před deseti až pěti miliony let, na konvergentním rozhraní filipínské a eurasijské litosférické desky. Výsledkem horotvorných pochodů je pět horských pásem probíhajících od severu k jihu a pokrývajících zhruba dvě třetiny povrchu Tchaj-wanu na jeho východní straně, kde hory prudce spadají do Filipínského moře. I tady chrání nejcennější partie národní park nesoucí stejné jméno jako slavná soutěska Taroko, která je jeho nejnavštěvovanější částí a jíž věnujeme samostatný článek. K západu klesají hory daleko povlovněji a západní třetinu ostrova vyplňuje nížina, v níž žije asi 90 % z více než 23 milionů obyvatel Tchaj-wanu. Mělký Tchajwanský průliv spojující Jihočínské moře s Východočínským, tu v šířce 130–220 km odděluje ostrov od pevninské Číny.

Deskové rozhraní (Tchaj-wan leží na samém okraji filipínské desky) je stále aktivní, což se projevuje nejen v tom, že Tchaj-wan pořád roste (asi o centimetr ročně), ale také v množství zemětřesení, jejichž počet laika ohromí. Přístroje jich ročně zaznamenají 15–18 tisíc, z čehož asi 800–1000 lze postřehnout i lidskými smysly. Vůbec nejsilnější zaznamenané zemětřesení (Richterovo magnitudo 7,3) postihlo Tchaj-wan 21. září 1999. Podle města nejbližšího jeho epicentru se mu říká Chichi (případně Jiji), nebo se označuje podle data jako „zemětřesení 9-21“. Jeho bilance čítala skoro dva a půl tisíce mrtvých, přes 11 000 zraněných a materiální škody zhruba 10 miliard USD. Počtem obětí (3276) bylo ještě hrůznější o 0,2 slabší zemětřesení Hsinchu-Taichung v roce 1935. Pro příklady silných zemětřesení ale nemusíme chodit nijak daleko do historie. Zemětřesení o síle 6,4 Richterovy škály, při němž bylo nejvíce postiženo město Tainan, zasáhlo Tchaj-wan naposledy letos v únoru.

Ačkoli jsou oblasti rozkládající se kolem obratníků většinou suché, pro Tchaj-wan to neplatí, neboť leží v monzunové oblasti. Jeho počasí ovlivňují dokonce oba – zimní přináší vláhu na sever a severovýchod, letní na jih a do centrální části ostrova. Průměrný roční srážkový úhrn 2600 mm spolu s tropickými či subtropickými teplotami jsou hlavní faktory, díky nimž se na Tchaj-wanu výtečně daří všemožnému ovoci, jehož různé druhy tu dozrávají během celého roku. K životu na Tchaj-wanu patří také tajfuny, jejichž období trvá od července do října. Do historie se zapsal tajfun Morakot, který udeřil na jižní část ostrova 8. 8. 2009 a vyžádal si skoro 700 obětí. Kromě toho se stal také nejvlhčím známým tajfunem v historii, když na některá místa přinesl přes 2700 mm srážek.

Oč dokáže být někdy příroda na Tchaj-wanu krutější, o to milejší jsou jeho obyvatelé. Málokde na světě narazí turista na takové množství milých, usměvavých, vstřícných a příjemných lidí. Archeologové datují počátky lidského osídlení na ostrově do období před 30–15 tisíci let. Před 5000 lety už pěstovali tehdejší obyvatelé Tchaj-wanu různé plodiny, chovali domácí zvířata a vyráběli keramiku. Původ těchto prvních obyvatel ostrova je stále předmětem diskusí, stejně jako počet a vymezení jejich kmenů (etnických skupin). Jisté je, že dnes tvoří tito „tchajwanští původní obyvatelé“, jak zní jejich oficiální označení, asi 2,3 % z celkového počtu obyvatel (něco přes půl milionu) a žijí především ve vesnicích ve východních horách.

Od 12. stol. začali na Tchaj-wan ve významnějším počtu migrovat z pevniny Hanové (Chanové, etničtí Číňané), kteří sem mířili především v dobách sociálních změn, neklidu či válek. Takové bylo období vlády jižních Songů (Sungů) ve 12. stol., ale hlavní taková doba nastala po roce 1644, kdy hanskou dynastii Ming vystřídala na čínském císařském trůně mandžuská dynastie Qing (Čching). O barvité postavě mingského loajalisty Koxingy, který významně zasáhl nejen do dějin Tchaj-wanu, ale také do vývoje evropské přítomnosti na ostrově, se dočtete v článku o Tainanu. Další podstatná migrační vlna, která zásadně ovlivnila osudy ostrova v posledních 65 letech, je součástí jeho novodobé historie. Po prohrané občanské válce přišly v roce 1949 na Tchaj-wan asi dva miliony stoupenců Čínské národní strany neboli Kuomintangu v čele s jejím vůdcem, generálem Čankajškem. Pro dokreslení pestré mozaiky vlivů, jež v různé míře formovaly současnou tchajwanskou kulturu, je třeba také připomenout, že Tchaj-wan byl dlouhých 50 let japonskou kolonií. Čína se ho musela vzdát v roce 1895, když prohrála s Japonskem válku v Koreji, a v japonském područí ostrov setrval až do konce 2. sv. války. Paradoxem je, že právě toto nechvalně proslulé období krutého národnostního útlaku přineslo Tchaj-wanu hospodářskou prosperitu, vybudování základní dopravní infrastruktury apod., což se posléze stalo důležitým předpokladem bouřlivého ekonomického růstu ve 2. pol. 20. stol., kdy se začalo hovořit o „tchajwanském ekonomickém zázraku“ a ostrov se postupně vypracoval mezi „čtyři asijské tygry“ po bok Hongkongu, Singapuru a Jižní Koreje.

Na návštěvníky Tchaj-wanu čeká nejen krásná a zajímavá příroda, ale také pestrá kultura v mnoha nejrůznějších podobách, od specifické religiozity vynahrazující nepříliš vysoké stáří stavebních a uměleckých děl barvitými rituály či svéráznými postavami božského panteonu v jedinečné směsici buddhismu, taoismu a konfucianismu až třeba po kuchyni, v níž tu tradiční jihočínskou, zejména fujianskou, doplňují všemožné další vlivy v originální a často překvapující mozaiku. Tchaj-wan si zcela jistě nezaslouží být bílým místem na turistické mapě světa a svět na to postupně přichází. Není náhoda, že se Krásný ostrov stále častěji objevuje v popředí nejrůznějších žebříčků srovnávajících a doporučujících turistické cíle na celém světě.

Poznámka k transkripci čínských jmen: Na Tchaj-wanu se dlouhá desetiletí používala k přepisu jmen a názvů do latinky u nás nepříliš rozšířená tzv. anglická neboli Wade-Gilesova transkripce, navíc ale s určitými odchylkami. V posledních letech se i na Tchaj-wanu přechází na mezinárodně nejrozšířenější transkripci pinyin, opět ale s jistými odchylkami. Výsledkem je laiky poněkud matoucí směs okořeněná tím, že není ničím výjimečným, když se v několika tchajwanských pramenech vyskytuje jedno jméno v několika různých transkripcích. Proto jsme se rozhodli používat místní jména a názvy v té podobě, v jaké se nejčastěji objevují přímo na Tchaj-wanu a v tchajwanských pramenech, což je pro turisty mířící na ostrov nejpraktičtější. Pouze názvy ostrova a hlavního města (Tchaj-pej) používáme v souladu s Pravidly českého pravopisu v podobě podle standardní české transkripce čínštiny. Standardní český přepis uvádíme v závorce rovněž při prvním použití jmen a názvů nesouvisejících výlučně s Tchaj-wanem.

Tchaj-wan